Vzdálenost výchozího bodu od IC Sušice: 24 km

Parkování: placené parkoviště Slunečná    

Autobusová zastávka: Prášily, Slunečná        

Délka trasy od výchozího bodu: 17 km        

Převýšení:   518 m      

Časová náročnost:  6 hod.        

Celková náročnost: velmi náročná    

Vhodné pro: pěší (bez zastávky na Prášilském jezeře vhodné i pro kočárky a cyklisty)

MAPA

Bývalý vojenský objekt byl přeměněn na vyhlídkovou věž až v roce 1998

Popis výletu

Výlet začíná na parkoviště Slunečná kousek od Prášil. Držte se žluté turistické značky, která vás povede po asfaltové cestě vzhůru na Poledník. Kolem cesty najdete řadu cedulí, které varují před nevybuchlou municí. Celý prostor býval velmi střeženým vojenským újezdem, proto ani my nedoporučujeme opouštět turistickou trasu. Od rozcestí Slunečná půjdete po zelené turistické stezce a na rozcestí Liščí díry se dáte po červené turistické, která vás dovede až k rozhledně Poledník.

Od listopadu do dubna je rozhledna uzavřena. Aktuální otevírací dobu rozhledny raději ověřte na webu NP Šumava

První turniketem vstoupíte do věže a vystoupat můžete až do 9. patra rozhledny, kde je přístupný i venkovní ochoz (ten je přístupný vždy na max. 30 minut - po zaznění zvukového signálu musíte místo opustit). Pro vstup platí řada pravidel - z důvodu bezpečnosti je omezena kapacita věže. Podle zkušeností přichází nejvíce turistů mezi 11 a 14 hodinou. Každý den v květnu a červnu může vyhlídku navštívit až 140 osob, v červenci a srpnu až 160 osob.

Z věže je úchvatný výhled - uvidíte Alpy (Berchtesgarden, Lofer, Kaisergebirge, Dachstein, Watzmann a další), Jezerní horu, Svatobor, Luzný, obě Mokrůvky, Boubín, Javorník, ale na severu třeba i elektrárnu Temelín.

Prášilské jezero na podzim

Cestou zpět se můžete na chvíli zdržet na nejkrásnějším ledovcovém jezeře - Prášilském jezeře. To představuje fascinující přírodní útvar v srdci Šumavy a zaujímá plochu 3,7 hektaru. Jeho hloubka dosahuje maximálně 15 metrů, což podtrhuje jeho tajemství a podmanivou podobu. Prášilské jezero leží v tzv. ledovcovém karu, což je horské údolí, které vzniklo působením ledovce v pradávných dobách. Toto krasné jezero je obehnáno valem složeným z masivních žulových balvanů, který měří výšku ohromujících devět metrů. Dále je hrazeno dvěma staršími morénovými valy, což jsou nánosy materiálu, které ledovec vytvořil během svého pohybu.

Z Prášilského jezera můžete vyrazit dál po červené turistické (která je součástí stezky Českem - jižní části). Dovede vás až na silnici do Prášil. Tam se dáte vpravo a dojdete zpět na parkoviště Slunečná.

Pokud byste chtěli zvolit jinou trasu na cestu zpět, je to možné, ale POZOR trasa Poledník - Gsenget je otevřena jen od 15. 7. do 15. 11., jinak je z důvodu hnízdění tetřeva hlušce uzavřena i pro pěší.

Na Poledníku můžete i legálně přenocovat na tzv. nouzovém nocovišti

 

Historie rozhledny

Nejvyšší vrchol Prášilska dostal patrně jméno od prášilských dřevorubců, kteří tvrdili, že jakmile vystoupí ad temeno této hory, je poledne. V 60.letech 20. století bylo rozhodnuto o umístění vojenské stanice na vrchol Poledníku. Objekt byl začleněn s dalšími čtyřmi stavbami – Dylení, Havranem, Zvonem a Čechurovem – do elektronické ostrahy hranice s Německou Spolkovou Republikou. Díky těmto objektům a technice v nich umístěné mohla mít vojska Varšavské smlouvy přehled o komunikacích vojsk NATO. Tato technika umožňovala sledovat rádiový provoz na souši i na moři a dokonce dokázala zachytit rádiové vysílání jak policejních, tak i občanských radiostanic až z Mnichova.

Všechny tyto vojenské objekty vyly velice tajné a velmi přísně střežené.  Například Poledník měl leteckou ochranu letky vrtulníků, která měla základná na nedalekém Zhůří. Utajení šlo dokonce tak daleko, že na většině map z tehdejších let nebyl Poledník uveden a cesty v mapách byly záměrně zkreslovány (nebo chyběly úplně). Navíc byla poměrně rozsáhlá oblast (ohraničená Vchynicko-Tetovským kanálem, Křemelnou, Dobrou Vodou, Keplemi, Hadím vrchem a silnicí Javorná – Železná Ruda) využita armádou jako výcvikový prostor a střelnice (vojenský újezd Dobrá Voda) a tím byla izolace Poledníku od ostatního světa téměř dokonalá.

Po roce 1989 armáda objekt opustila a snažila se o jeho prodej – stavba mezitím chátrala. Spousta věcí byla rozkradena a zničena, co nezničil člověk, to dokončilo nevlídné počasí. V roce 1997objekt Poledníku odkoupila Správa NP Šumava o provedla rozsáhlou rekonstrukci.